na Blog.cz

Opět zde.

S hroznou bolestí břicha, s repráky, které trochu nezvládají mou touhu po LeATHERMOUTH nahlas co nejvíc to jde, a s hlavou plnou jeho dokonalosti Torda, který teď se svým krásným nosem straší na avataru, jsem zpět.

S BravíčQem, které nám babička pravidelně kupuje po boku.

Mou hlavu ovšem ale nezaplňuje jen pán Tord, Murph nebo Dan v bazénku, ale převážně jakási nenávist k České republice.

Nebudu vám tady vyprávět, jak mě mrzí že nezahráli tohle a támhleto nebo podobně, jako to pravděpodobně napíšu ve slohu na začátku nového školního roku. Ani neplánuji psát o koncertě jako takovém, všechny informace o tom výpadku zvuku na konci Nanana a na začátku Give 'em hell, kid si najdete kdekoliv jinde.

Já vlastně ani nevím, co bych tak měla napsat, ale vím, že se se svou novou zkušeností musím podělit i jinde, než na naší společné skype konverzaci a na facebooku, kde smrdím pořád.

Takže kde začít?

Asi takovou tou natěšeností před koncertem, že?

Může mi někdo laskavě vysvětlit, co to se mnou kurva je?

Do čtvrtého července zbývá necelý týden a já tu fňukám nad Vídní.

Pořád dokola vidím cizí statusy, plné radosti, nedočkavosti, plné očekávání a věcí, které by tam chtěli dělat.

A co já?

S výrazem ; _ ; si jejich statusy čtu a vyvádím, ačkoliv je docela velká šance vyhrát meeting, ovšem při mém štěstí...

*pro jistotu klepe do stolu*

Vytahuje zbraň z pochvy,

jedním rychlým pohybem zbavuje tělo kusu masa.

Čistý, rovný řez.

Ostatky se válí po celé zemi jasné místnosti

a tvoří kaňky.

Natáhnu ruku, tou druhou svírám Kameinou dlaň.

Po tvářích mi stékaji slzy... štěstí.

Sundá mikrofon ze stojanu.

Nepouštěj mě, nech mě snít.

Chcï tě tady, u sebe.

Chci slyšet tvůj hlas.

Nech mě snít.

Zkusím se natáhnout dál, až se mi kovové zábrany nepříjemně zařezávají do břicha.

Hrana pódia...

sloup.

Máte svoje osobní BLI?